Nebe a peklo

        I přišel si pánbůh zkontrolovat, jak mu funguje svět. Vypadal dobře, a tak pokračoval v kontrole v Pekle. V jedné místnosti tam našel skupinu hladovějících lidí. Vypadali opravdu zbídačeně i přesto, že uprostřed se vařil plný kotel krásně vonícího guláše. Každý z přítomných svíral ve své ruce dlouhou lžíci. Jelikož byl guláš hodně horký, tak se dala držet jen za dřevěný konec. Divil se, že se hladovějící nenajedí a v tom si všiml, že lžíce je delší než jejich paže, takže se jim nepodařilo přenést guláš do úst. Hrůzné utrpení, pomyslel si.
       Pak se přenesl do Nebe. Tam nalezl úplně stejně vyhlížející místnost, uprostřed bouřlivě bublal guláš, ovšem lidé vypadali spokojení a šťastní. Všichni byli najedení. Jak to, pomyslel si bůh, když mají stejné lžíce jako v Pekle. Zavolal si správce Nebe a položil mu v tomto směru otázku. Odpověď byla jednoduchá, tady se totiž naučili krmit se navzájem.