Zevnějšek často klame

19. 5. 2008 19:49
                Vysoký, krásný topol promlouval k starší vrbě, sklánějící se nad potokem na druhém břehu: "Jsi ubohé zmrzačené stvoření s ježatou kostrbatou hlavou. Lituji, že se musím tolik let dívat na tvou šerou shrbenou postavu. Majitel této louky měl tě dávno skácet, abys tu nestrašila mezi ztepilými stromy."

                Vrba odpovídala: "Takový člověk, který není přikován k velmi tuhé práci, má ovšem tělo pružné a krásné. Ale stará venkovská žena, která se poctivě a obětavě dře, aby jiní mohli žíti pohodlněji, chodí brzy shrbená, její obličej je silně vrásčitý a ruce mozolné, rozpraskané. Podobně já. Již dlouhá léta poskytuji lidem dlouhé pružné pruty; sloužím a sloužím tak obětavě, že nemám času na vysoký vzrůst.“

                Vysoká olše, která stála vedle vrby, připojila svůj hlas: "Jsem hrdá na to, že mám sousedku štědrou až k vysílení. Zatím co uvnitř trouchniví, dává jiným svěží, míznaté větve. Tvůj osud topole je mnohem příjemnější, nikdo tě neolupuje ani o ratolesti. Proto jsi mohl tak vysoce vyrůst. Ale jsi proto lepší, zasloužilejší? Neposuzuj podle zevnějšku. Dobrá povaha platí mnohem více než sličná postava.“

 

Jiří Sahula

 

Zobrazeno 719×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková