Mistrova ruka

   Do dražby přišly otlučené a odřené housle. Dražitel na ně s nechutí pohlédl - nestojí snad ani za tu ztrátu času-, ale protože byl profesionál, s úsměvem je zvedl. „Kolik dáte, dámy a pánové, za tyto housle? Jeden dolar? Kdo dá víc? Dva dolary? Jenom dva? Kdo dá tři? Tři dolary! Tři dolary poprvé, podruhé, ...“ Už se chystal cenu odklepnout, když tu v zadní řadě sálu vstal šedovlasý muž, šel až k dražiteli a jemně uchopil housle za kobylku. Otřel z nich prach, naladil povolené struny a začal hrát - tak čistě a něžně, jak to snad umí jen andělé. Když dohrál, rozhostilo se ticho. Dražitel zvedl housle za kobylku a zjihlým hlasem se zeptal: „Kolik dáte za tyto staré housle? Tisíc dolarů? Dá někdo dva? Dva tisíce! Dá někdo tři? Tři tisíce! Tři tisíce poprvé , podruhé - a housle prodány za tři tisíce dolarů.“ Lidé se radovali, ale někteří plakali. „Co tak najednou změnilo jejich cenu?“